Den šestý - rozloučení
Dnešní den začal velkým rozhodnutím. Bojovaly jsme s tím dlouho…. Zvlášť po tom co jsme si spolu vybudovaly tak pevný vztah. Už to ale nešlo dál. Musely jsme se rozloučit. Leavly jsme ocean :‘(
Bylo to rozhodnutí těžké, ale správné. Za odměnu jsme dostaly příval dechberoucích výhledů.
Cesta byla o dost náročnější, terén členitější, poutník hladovější… zprvu nám stačilo darované, ovšem nedostatek energie se podepsal na našich zásadách. Jak den postupoval a slunce pálilo (mimo jiné i naši pokožku) stalo se nemyslitelné – uchýlily jsme se ke zločinu. Řekněme, že jsme si jaksi půjčily pomeranče a omylem je snědly. Dvakrát…. (je však nutno zmínit, že pokud se u vlastníků těchto inkriminovaných stromů nejedná o džusové barony, takovéto množství ovoce nemohou nikdy využít.
Dlouhá cesta už se začíná projevovat na částech našeho těla. Na jedné krásné pouze v parčíku jsme si zuly botky a nestačily se divit. Kromě psychiky se nám začaly rozpadat i nohy.
Večer jsme dorazily do albergue ve Valençe, která se stala poslední naší portugalskou zastávkou, než jsem přešly do Španělska.