Den druhý - začínáme
Naše oficiální pouť začala a záhy přišlo naše první velké rozhodnutí. Jít cestou pobřežní či vnitrozemní?
Nakonec jsme už jen z touhy vidět ocean [oušn] zvolily cestu pobřežní.
V naivním nadšení jsme se vydaly vpřed. To že ocean celý den neuvidíme, jsme tehdy ještě netušily a pohled na silniční scenérii jsme si v rámci možností dokázaly užít.
Ač máme velké nadšení a v srdci mír, neubránily jsme se chvílím zklamání, když i za tou další zatáčkou neležel ocean, ale jen další kus silnice. V těchto chvílích nám náladu zlepšovala zdejší zvěř.
Poté, co jsme konečně dorazily do Vila do Conde (29km), jsme zjistily, že ubytovna, zvaná albergue, je z důvodu Covidu uzavřená. Možností nebylo mnoho, neboť někteří členové výpravy, nejmenovaná Bianka, trpěly extréééémní bolestí hlavy.
Naštěstí nás zachránila dobrotivá paní, která nás zde přeci jen nechala přespat. Jednalo se však o tajnou misi a budeme-li z čehokoli nařčeny, budeme zapírat.
