Den pátý - hlad
Ráno bylo překrásné, snad jako každé ráno po dni plném deště. Po snídani jsme se opět vydaly na cestu. Dnes byla naším cílem Caminha vzdálená přibližně 30km. Dopoledne proběhlo klasicky. Jeden výhled střídal druhý a kouzlo zdejší přírody hladilo naší deštěm pochroumanou duši.
Zvrat přišel v době oběda. Už značnou dobu panoval hlad a město, kde bychom mohly koupit jakékoli jídlo bylo v nedohlednu. Náhle se před námi jako dar z nebes zjevila bednička s pomeranči, které jsme ochotně přijaly. Tehdy jsme ještě netušily, že se bude jednat o jednu z hlavních složek našeho oběda.
Jak jsme ve městě zjistily, Portugalci, stejně jako další přímořské národy, uctívají poobědovou siestičku. To znamenalo, že náš minimarket, který se stal naší modlou, byl uzavřen stejně jako mnohé další. Jediné, co se nám podařilo najít byla cukrárnička, kterou jsme vzaly útokem.
Po našem obědě jsme sice necítily sytost, ale cukru jsme měly přehršel. Pravděpodobně by se z něj dal upéct i dort. Třešničkou na tomto imaginárním dortu byl náš zcela reálný přítel ocean, který se nám opět ukázal ve své impozantní kráse.
Jako odměnu za naší dnešní dřinu jsme si k večeři dopřály famózní tortily, načež následoval zasloužený odpočinek.
