Den sedmý - přechod
Dalším milníkem naší cesty se stala neděle, kdy jsme oficiálně překročily hranice se Španělskem.
Ani Španělsko nezklamalo svou krásou. Když jsme procházely městem Tui s fenomenální katedrálou již z 12. století, ujistily jsme se, že je Portugalsku hrdým sokem.
Úchvatnou atmosféru mělo i okolí města, které nás fascinovaly svými uličkami.
Celý den se nesl v duchu prchání před deštěm, který se nám nakonec milostivě vyhnul. Co se nám ale nevyhnulo byl hlad, který jsme se rozhodly zasytit v největší restauraci v okolí. Zde jsme se rozšouply a koupily největší pokrm ze zdejšího menu.
Oběd nás natolik nadchl, že i přes kulhání a bolest nohou jsme se rozhodly, že si cestu dobrovolně prodloužíme o nějaký ten kiláček. Říkaly jsme si, že když už jsme tady, tak proč toho nevyužít, že ano …
Zatím asi největší rozdíl, co jsme postřehly je, že španělská část cesty se zatím zdá být vedena spíše přírodou a malými vesničkami. Kromě shánění jídla a kopcovitějšího terénu nám to však vůbec nevadí.
K večeru jsme došly k město O Porriño, kde jsme původně plánovaly přespat, ale díky tomu, že ještě nepršelo, jsme se rozhodly dojít až do vesničky Mos, vzdálené ještě asi 5km.
