Den jedenáct - shledání
Hned z rána nám došlo, co nám mělo dojít včera. Na Velký pátek je svátek a tím pádem jsou obchody (jako třeba Froizo) zavřené. Některé duše ovládla panika, ale třeba Bianka byla v pohodě. Následně jsme našly otevřenou pekárnu, koupily sváču (croissant a dva muffiny) a oběd (chleba, heheh) a krize byla zažehnána.
Následný přesun probíhal poklidně, protože na dnešek jsme potřebovaly ujít pouhých 17km. Cesta byla opět krásná a harmonická. Naši harmonii však narušovaly neustále se zvětšující davy.
Když jsme z toho už byly naprosto zoufalé, rozhodly jsme se pro pauzičku. Z té se pak vyklubala pauza nebo možná až pauzice, trvající přes hodinu a půl. Zde nás potkala hned dvě nadupaná shledání, která nás nesmírně nadchla.
Nejprve jsme měly reunion s vůbec prvním poutníkem na našem Caminu. Shodou náhod to byl také čech a jmenoval se Dan. S Danem jsme si vzájemně vyměnili zkušenosti z našich cest a chvíli po tom, co se s námi rozloučil, přišla ještě větší bomba!!!!
Již jsme byly smířené s krutým osudem, který nás oderval od Lukáše a Zdeničky. Ale pak přišlo světlo. Byli to oni!!! Nemohly jsme uvěřit, že je fakt znovu vidíme. Oni z toho byli také na větvi. Náš pokec byl právě to, co vykrmilo naší pauzičku do monstrózních rozměrů. Kdo by se také divil….o Baťůžkářích by člověk mohl mluvit celé hodiny.
Cesta ubíhala dál poměrně svižným tempem. Míjely jsme krásy Španělska a bylo nám úmorné vedro.
Po včerejšku jsme byly rády, že dnešní albergue máme jistou. Byla sice trošku dražší, ale naprosto se to vyplatilo.
Na večeři jsme se vydaly do zdejšího nákupního centra. Naštěstí pro nás měl otevřeno jen jeden obchod – restaurace, takže jsme si nemusely vybírat.
Vůbec nejlepší bylo, že v tu dobu šli na večeři i naši češi, kteří nás pozvaly na víno. To jsme samozřejmě přijaly a tak jsme měly senza večeři v kruhu nejlepších z nejlepších. Víno bylo podáváno v tradičních keramických mističkách.
Spát jsme šly plné očekávání, protože již další den mělo být naším cílem ono slavné město – Santiago de Compostela.
