Den čtvrtý - déšť a přenosné topení
Už od rána jsme byly celé nervózní. Ocean se tvářil nepřátelsky. To už pro nás z podstaty věci nevypadalo vůbec dobře.
A právě nepřívětivou tváří oceanu se rozběhl řetězec náhod, které neodvratně směřovaly ke katastrofě. Začalo pršet, no….
Nejsme ale z cukru a na volnější tempo stejně nemáme čas, takže jsme se vody nezalekly. Nasadily jsme pláště a pokračovaly směrem k našemu cíli.
Ač jsme dívky odolné, nic nevydrží věčně. Bohužel ani naše psychické zdraví, které déšť semlel, jaklo ocean kamení.
Cestou jsme potkaly nadšeného cyklistu (prý trénuje every day), který nám řekl, že prostě musíme navštívit kostel De Santiago de Castelo de Neiva. Vzhledem k tomu, že byl doslova na naší trase, jsem se rozhodly ho neminout.
Následující cesta probíhala až na onu vodu a chlad s ní související docela dobře. Když jsme dorazily do naší albergue, shodily jsme ze sebe mokré oblečení a vlezly a vlezly do teplé sprchy. Byly to kouzelné okamžiky. Dosud na ně vzpomínáme se slzou v oku. Krása se střídala s nádherou, když jsme si v suchém oblečení a s klidem v duší došly na pizzu, kterou jsme bohužel nestihly zachytit, protože jsme ji snědly…
Hlad poutníka nezná hranic, takže jsme si po večeři udělaly zastávku ve zdejším supermarketu, odkud jsme si odnesly suroviny na večerní romantiku ve spacáku.
Mohlo by se zdát, že den byl u konce, ale opak je pravdou!!! Dvojice, se kterou jsme sdílely pokoj, ukradla přenosné topení!!! V době dešťů je toto velmi cenné zařízení. Ostatní poutníci pak v průběhu večera přicházeli s otázkou, zda jej náhodou neviděli. S ledovým klidem odpovídali že nikoli a dokonce se účastnili hledání!!!! Celou dobu byl ukryt za deštníkem. Ano, i putování může být plné intrik a konkurenčního boje.
